Letos jsem zjistila, že skutečně zbožňuji vyhlídky. Ať už se dívám z kopce, nebo z nějaké „zpoplatněné“ věže. Mnohdy není jednoduché se vyštráchat nahoru (mnohdy je to naopak docela těžké – obzvlášť, když si člověk celou cestu kromě počítání schodů dokola opakuje: Jak mám asi tohle sejít dolů?!) Ale vždycky se to nějak zvládne. (Alespoň statisticky vzato dle mých předchozích zkušeností.)
A protože jsem to zvládla i tentokrát, můžete si přečíst můj první vyhlídkový článek – ale určitě ne poslední :).
Rundetaarn – nejstarší observatoř Evropy
Věž Rundetaarn (anglicky Roundtower) nabízí výhled po celé Kodani. Kromě toho se jedná o velmi cennou historickou památku. Observatoř pochází již ze začátku 17. století, díky čemuž jí patří titul nejstarší funkční observatoře v Evropě. Samotná věž není příliš vysoká, měří pouhých 36 metrů – přesto pohled z této výšky určitě stojí za výšlap.
Fyzikálně vzato – spirálovitá nakloněná rovina
Na vrchol věže se nechodí po schodech, nýbrž po spirálovitém kamenném chodníku, který stoupá vzhůru velmi pozvolně. Cesta nahoru proto není nikterak náročná – stoupání je skutečně velmi pomalé.
(Obzvlášť, když vyhlídku srovnám s jinou kodaňskou památkou, „děsivou“ věží Church of Our Slavior Tower, kde člověk šplhá nahoru mimo jiné po vnějším schodišti se zlatým zábradlím a o které se určitě zmíním v jednom z následujících článků. Nemyslela jsem si, že bych měla nějaký strach z výšky – jenom „přirozenou a zdravou úctu“. Po návštěvě této věže bych měla tuto myšlenku nejspíš přehodnotit.)
„Zasíťovaná“ Rundetaarn
Zpátky ke kulaté věži. Když jsem vyšla nahoru, měla jsem za prvé radost, že už mám ten výstup za sebou (UF!) a za druhé jsem byla poněkud zklamaná. Zklamaná proto, že nízké zábradlí bylo pravděpodobně shledáno všeobecně ohrožujícím a tak bylo doplněnou kovovou sítí po celém obvodu vyhlídky.
Na focení to nijak významně nevadilo – velikost síťových ok byla totiž téměř totožná s velikostí mého objektivu, ale celkový dojem z rozhledu po krajině (nebo v tomto případě spíše po hlavním městě) tím rozhodně utrpěl.
Nicméně vy neutrpíte ani trošku. Tady jsem pro vás připravila galerii fotografií z věže – počasí bylo příjemně obláčkové, takže bylo na co koukat.
Krása… (Ale Praha je podle mě pořád hezčí!)
Celkově na mě výhled na město působil smíšeným dojmem – líbily se mi některé budovy, červené střechy, větrné elektrárny daleko vzadu v pozadí – ale celkově musím říct, že Praha je podle mě daleko krásnější (A též levnější!). Nicméně Praha je pro mě srdcovka a žádné hlavní město, které jsem dosud navštívila (No ne – moc jich nebylo. Tak schválně – Řím, Londýn, Kodaň, Stockholm, Bratislava… a Praha. Ještě mě napadl Vatikán – počítá se Vatikán?!) se mi tolik nelíbilo.
V galerii si můžete všimnout i dvou panoramat, která jsem skládala v počítači (konkrétně v Zoneru) z několika fotek a dopadlo to podle mě velmi slušně na to, že všechny fotky byly foceny z ruky.
Zatím přeji pěkný víkend a zase v neděli o mně uslyšíte. 🙂
