Do Irska jsem jela oslavovat. A to rovnou třikrát.

Už několik let bylo mým velkým snem oslavit mé kulaté dvacáté narozeniny v Irsku. A proč zrovna tam?

Protože jsem se narodila přesně v den, kdy v Irsku probíhají největší oslavy – na Den svatého Patrika, 17. března. A protože jsem měla to štěstí, že jsem natrefila na báječné kamarádky, které měly shodou okolností narozeniny hned po mně, jely jsme tedy do Irska oslavit troje dvacetiny. Pár lidí se přidalo a nakonec se sešla výprava osmi lidí, která 16. března 2017 po poledni vyrazila vstříc novým zážitkům.

A stálo to za to!

Po cestě nás potkalo spoustu příjemných i méně příjemných situací – za zmínku například stojí skutečnost, že mě sekuriťák na letišti považoval za nesvéprávnou, když jsem byla natolik natěšená a zmatená, že jsem si dokázala zapomenout bundu i s mobilem na lavičce ještě před pasovou kotrolou.

Také nás čekala jízda taxíkem, boj s prapodivným systémem nákupu železničních jízdenek a mnoho dalšího. Všechno se nám ale nakonec podařilo (ano, i moje bunda se naštěstí zachránila :D) a oslavy se skutečně vydařily.

Čím více vzpomínám na těch parádních několik dní, tím více si uvědomuji, že si ta cesta zaslouží ještě další příspěvěk, více orientovaný na zážitky a fotky z cesty. Nyní ale zpět k hlavnímu tématu tohoto příspěvku.

Můj školní fotografický projekt na zadané téma

Už když jsem do Irska jela, věděla jsem, že bych si odtamtud potřebovala odvézt deset zajímavých fotografií, které bych poté mohla zařadit do školního projektu. Školní projekt byl zadán v rámci volitelného předmětu Zpracování digitální fotografie. Předmět se zabýval fotografií jak z uměleckého tak z technického hlediska. Hlavní výstupní prací pak byl soubor deseti fotografií na jedno ze dvou témat. Možná témata byla: CHAOS a CESTA. 

A protože nejsem velkým příznivcem chaosu (i když můj pokoj by pravděpodobně vypovídal spíše o opaku), zvolila jsem si téma Cesta. A zařadit do projektu právě mou vysněnou cestu do Irska pak už bylo samozřejmostí.

Zelené Irsko

Právě v době oslav svatého Patrika je Irsko ještě zelenější než obvykle – Dublin, který jsme navštívili, obzvlášť. A proto jsem se rozhodla, že pojítkem mezi mými fotografiemi bude právě zelená – a odtud vznikl název Zelené Irsko. Aby fotky dostaly osobitý ráz a zelenou nepřebíjeli některé ostatní prvky, každou z fotografií jsem částečně odbarvila.

Přestože všechny snímky nevznikly v jediný den, seřadila jsem je za sebou, aby tak působily. Jako jediný den, 17. březen, v Dublinských ulicích uprostřed oslav od samého rána až do setmění.

Fotografie jedna po druhé

1 2 ►

1-3

Na prvních třech fotografiích jsem zaznamenala klidný barevný Dublin, tak jak vypadá, než se davy začnou valit ulicemi, a člověk se ztrácí v obležení zelených čepic. Na třetí fotografii už je vidět vlaječková výzdoba, které přibývalo, čím více jsem se blížila centru.

4

Na čtvrtém snímku je pak vyfotografován pár držící se za ruce, přičemž oba mají na hlavách čepice v irských národních barvách. To už byly ulice plné lidí, kteří mířili na blížící se průvod masek.

5-8

Všechny ostatní fotografie (s výjimkou dvou posledních) pak ukazují zaujaté diváky i účinkující velkolepého průvodu, který se konal na počest oslav. Nadšenou dívku s fotoaparátem, ruku s mobilním telefonem, který nahrává představení, “ptačího muže” v čele maskovaného průvodu nebo malého bubeníka, který se mezi ostatními ztrácí svou výškou, nikoli však svým bubnováním.

9

Na předposledním snímku je pak zobrazen nasvícený obchodní dům, na kterém mě zaujala reklama a slogan: “Kiss me, I’m Irish”.

10

Poslední fotografií této série a celého mého projektu je pak nazeleno nasvícená majestátní budova, která společně s dalšími vytvářela nezapomenutelnou noční atmosféru dublinského centra.

Snad se Vám fotografie budou líbit. Následující – páteční – příspěvek bude opět malovací 🙂