Poslední výlet se střední školou – návštěva Osvětimi

V první polovině letošního dubna jsem se školou absolvovala poslední výlet našeho maturitního ročníku – výlet do Osvětimi a Březinky (Auschwitz-Birkenau). Nejprve jsem velmi dlouho váhala, jestli se vůbec chci exkurze zúčastnit, protože jsem se bála, že by to na mě mohlo být příliš. Nakonec mě ale kamarádi přesvědčili. A hned jeden z mých prvních dotazů, který následoval po mém definitivním rozhodnutí, zněl, zda se smí na místě fotit a zda je to vůbec vhodné?

Odpověď mi přinesl můj kamarád internet – tam jsem se dočetla, že fotit se na místě může (kromě výjimek, kde někde se nesmí používat blesk a někde se nesmí fotit vůbec – to však nastalo pouze na jednom místě). A když jsem pak letmo prohlédla Google Obrázky, bylo rozhodnuto – foťák pojede se mnou.

Cesta do Polska

Cestovali jsme autobusem a já si po přejezdu hranic konečně mohla odškrtnout Polsko ze svého pomyslného seznamu „Navštíveno“. Cesta sama proběhla velmi hladce, ovšem hned po přejezdu mě čekal drobný šok v podobě výroku pána, který nás doprovázel, že dovnitř se nesmí nosit zavazadla větší než A4. Jelikož jsme měli před zahájením prohlídky ještě čas, okamžitě jsme s kamarádkou zamířily na informace, kde (po krátké úvaze, zda si s nimi budeme česko-polsky rozumět) jsme se anglicky dozvěděly, že ani mé objemné pouzdro na foťák, ani kožená taška přes rameno mé kamarádky nebudou žádný problém.

Exkurze, kterou by měl vidět každý

Samotnou prohlídku koncentračním táborem vedla velmi vitální starší dáma, která mluvila velice slušně česky. Prohlédli jsme si  budovy, ve kterých lidé spali, kde bylo po zdech mnoho srdce drásajících fotografií a ve vitrínách celá řada věcí, která se zde za ty roky shromáždila – kufry podepsané lidmi, jejich boty, šaty a dokonce i vlasy. Stejně tak jsme se dozvěděli, jak probíhal každodenní život zdejších vězňů a slyšeli jsme i příběhy jednotlivců.

Přestože všechny tyto hrozné výjevy člověka ani nemohou nezasáhnout, myslím, že bylo velice dobře, že jsem se výletu nakonec zúčastnila. Rozhodně to není místo, kam bych se chtěla ještě jednou podívat, nicméně jsem ráda, že jsem mohla vidět a slyšet všechny ty věci, které se ostatně neudály až tak dávno.

A zde už si můžete prohlédnout několik mých fotografií z výletu. Přestože fotografie jsem původně fotila barevně, nakonec jsem je upravila do černobílé – v době naší návštěvy byl totiž krásný slunečný den a fotky v barvě zkrátka působily až příliš pozitivně.