Článek o Norsku No. 2
Toto je již druhý článek s mými fotografiemi z Norska, 1. část obsahovala 21 Norských panoramat, v dnešním příspěvku se budu soustředit výhradně na Bergen.
Bergen – město mezi sedmi horami
Víte jak začínají všechny pohádky „Za sedmero horami…„? Tak přesně takové město je Bergen. Je to nádherné město, obklopené ještě nádhernější přírodou.
Doletět se do Bergenu dá z Prahy i bez přestupování, takže za dvě hodinky jste tam. My jsme letěli s low-cost společností Norwegian, se kterou jsem letěla i do Dánska.
Výlet na tři hory – jak se ukázalo, výlet právem celodenní
Den po příletu jsme měli naplánovaný výlet na tři místní hory – Stolzekleiven, Rundemannen a Fløyen. Podle „strejdy Googla“ to byl výlet na tři a půl hodinky… No, my to šli o čtyři hodiny déle 😀 (Je fakt, že jsme se hodně zastavovali, fotili a kochali se, nicméně myslím, že pod pět hodin se to opravdu nedá :D)
Stolzekleiven – 600 schodů, 300 metrů převýšení
Výstup na Stolzekleiven byl pro mě asi nejobtížnější, přestože weby tuto cestu označují jako „easy hike“. Cesta nahoru vedla přes mnoho mokrých strmých schodů, občas to byl pouze krpál vzhůru.
Byla jsem opravdu ráda, že jsme touto cestou začali a nezvolili si ji až na závěr.
Místní používají navíc tuto trasu jako tréninkovou a když jsme místního „pobíhajícího domorodce“ potkali během výšlapu potřetí v řadě, bylo to mírně frustrující. (Obzvlášť, když jsem při každém setkání seděla na zadku a odpočívala 😀 )
Nepohodlí během cesty však bylo odměněno úžasným výhledem, který rozhodně stál za tu námahu.
Rundemannen – „Tak kdepak je?“
Naše cesta pokračovala na Rundemannen – značení na místních horách bylo perfektní a i cesta už byla příjemnější, neboť nikde nebylo ani živáčka a výstupy do kopce střídaly rovinky a údolí.
Jediným zádrhelem bylo, že jsme neměli úplně přesně zjištěno, jak daleko Rundemannen vlastně je (též jsme se podle šipek asi pustili trošku delší cestou).
U každého nového rozcestníku na kopci jsme si tedy pořád říkali, že už to přece musí být ono, a ejhle – pořád nic.
Příroda během cesty byla kouzelná – šli jsme podél vodopádu, kolem několika horských jezírek a všude bylo zeleno a liduprázdno. Prostě pohádka.
Fløyen – jednohubka na konec
Cesta na Fløyen už byla takřka za odměnu. Vedla totiž celou dobu z kopce po mírně se svažující asfaltce.
Zde už bylo lidstva o mnoho více – nepochybně také proto, že nahoru na vyhlídku Fløyen jezdí lanovka, kterou jsme využili při zpáteční cestě po západu slunce.
Byl to krásný a opravdu pestrý den. Více fotografií si můžete prohlédnout v následující galerii, též doporučuji příspěvek 21 Norských panoramat, kde je mimo jiné k vidění i několik panoramat právě ze Stolzekleivenu.
